Pomalu sa blíží konec tehoto podělaného roka,

a tož ně dovolte ho trochu zrekapitulovat. Aj gdyž moc chuti do teho, pravda, nemám. Co sa mohlo posrat, to sa aj posralo. Ale to je enom takový múj stesk, na to nehleďte. Eště néni až tak zle, ale bývalo to lepší.

Tož poďme na to. Začal bych u tých najvyšších hlavoňú a papalášú. Fčil mám na mysli ministrú a ím podobnú verbež. Co sa týká nás, tož ministři dopravy sa střídali jak škaredé počasí s eště škaredším. Vševědúcí guru Bárta mosel, po profláklých plánoch na ovládnutí fšeckého dění u nás pomocú špiclú, štěnic a lehkých bab, nedobrovolně předat úřad do ruk Radka Šmerdy. Ale eště před tým, než sa stáhl, oprášil Bárta myšlenku živéj dopravní cesty. Víc tú myšlenku nerozebírám, nebo sa ně otevírá v kapsy núž. Šmerda použíl vlastní hlavu, to si dovolil ale moc a Bárta ho odstřelíl jak zajíca. Chtěl uskutečnit myšlenku živéj dopravní cesty až v súvislosti s holdingem, co by bylo pro nás fšeckých najlepší, ale to zas nepřekúsl Bárta. A tož si tam dosadil svojého pohunka, s kerým hraje lútkové divadlo a táhá za fšecky špagátky na ministerstvu dopravy.