Poslední velký závodní výbor se odehrával v relativně poklidné atmosféře. Zatím v našem obvodu nemáme extrémně problematické záležitosti, které by vyžadovaly neprodlený zásah, a tak se probírala témata z důležitých jednání vyšších orgánů OSŽ.

Nejvíc se diskutovalo o vládou krátce předtím rozhodnutém převodu řízení provozu pod spásná křídla SŽDC. Situace je značně nepřehledná a je spíš otázkou víry najít klady a zápory tohoto kroku. Záměr převodu se táhne politikou už dlouhé roky, a když už jsme měli za to, že zdravý rozum zvítězí, došlo k onomu rozhodnutí.
Mnozí se, jako já, ptáte jaké budou další kroky OSŽ a co to přinese nebo odnese zaměstnancům. Pojmy, které jsme v argumentaci představitelů odborů slyšeli, jako např. ztráta synergických efektů, obavy z důsledků ztráty integrity železnice atd. zaměstnanci moc neříkají, (a upřímně řečeno, jsou mu fuk). Sled kroků OSŽ bych předjímal, ale ze zkušenosti a některých náznaků se domnívám, že je to jako při povodni. První krok - prevence, již proběhl. Tance odborových šamanů na všech posvátných půdách (parlament, senát, ministerstva, výbory, vláda) proběhly, a to bez výrazného úspěchu, neboť již začalo pršet. Teď už zbývá varianta zastavit povodeň přehradou stávky. Nedojde-li k zastavení (stávka neproběhne nebo bude neúspěšná), jako další se jeví logicky další kroky, teď už jen ke zmírnění povodňových škod. Nějaké memorandum, kde se SŽDC k něčemu zaváže, a co následně nebude chtít plnit. V první fázi se snad podaří nechat doběhnout stávající kolektivku do konce roku. Další kolektivka bude problém, protože SŽDC má kolektivku tuším na pět let a veškerá další jednání probíhají formou změny. Což není až taková hrůza, až na to, že změna nemá v zákoně žádnou oporu ve formě termínu, do kterého musí být uzavřena, a po kterém následují další kroky (zprostředkovatel, rozhodce, stávka, výluka). Takže skok do rozjetého vlaku. Prostě povodeň se vším všudy. Na zítřek, tedy 28.února zasedá ústředí OSŽ, kde by se měl dohodnout následný postup, tak se snad dovíme více. A poslední variantu řešení nastínil i Láďa Vokoun. Čekat na mariánský zázrak (pád vlády, pád Napoleona z koně, nejlépe toho na Žižkově, ten je největší, atd.).
Poté už následovalo různé, jako zprávy dílenských zástupců o problémech v jejich obvodech, nechuti českých drah cokoli zvelebovat zaměstnancům se stigmatem přechodu k SŽDC (např.klima v Hradišti), atd.
A na závěr jsme zavinšovali mladé člence ZV k životnímu jubileu.

P.S.: Abych nezapomněl - dojděte na členské schůze, dojde aj Tonda, a proberem to z gruntu.

S pozdravem: Chtělo by se zvolat: No pasarán, když počínáním vlády své lid je naštván.