Dovolte, přátelé, abych vás po delší době opět pozdravil z našich stránek a sdělil vám co nového nejen v naší ZO, ale hlavně u našich chlebodárců. Tato informační odluka byla zapříčiněna nejen tím, že jsme si o prázdninách dali pohov i s posezeníčky ZV ale i tím, že jsem události, které probíhaly na politické scéně na úrovni vlády a týkaly se veřejné dopravy a našich chlebodárců, nechtěl předčasně a ukvapeně komentovat. Přiznám se, že během prázdnin jsem měl pocity, které se na stupnici od nuly do sta pohybovaly od nuly do sta. Ale, bohudíky, přesně v poslední den prázdnin jsem dosáhl vrcholu. Tedy na té pomyslné stupnici, samozřejmě.
Teď však všechno pěkně po pořádku. Začal bych prvním „poprázdninovým“ setkáním dobrých kolegů a přátel, čímž myslím náš ZV. Tak ho vidím alespoň já. Ty uvozovky u slova poprázdninové nejsou jen tak náhodou, jelikož se setkáníčko konalo právě 31.8.2009, tedy nejen v poslední den prázdnin, ale i v den Dé pro ČéDé. To jsme ovšem v tu chvíli ještě netušili. Na našem posezeníčku se točila hlavně řeč okolo toho, kolik že prašulí dostanou při porcování medvěda ČD a zdali se bude muset vyplnit černý scénář, který by znamenal plošné omezení regionální vlakové dopravy o 12 %. Vše bylo ale ten den pouze v úrovni dohadů a spekulací. Poté jsme se zabývali pracovními záležitostmi, které nás momentálně nejvíce pálí. Jednalo se tam nejen o pracovní zázemí chlapců posunovačů patřících pod DKV Brno ve Starém Městě, ale i o parkování pro zaměstnance v Uh. Hradišti a St. Městě a o zázemí Veselských vlakových čet os. vlaků v Bojkovicích, kde se jim do pohotovostní místnosti nasomrovali stavební dělníci provádějící stavební úpravy v ŽST Bojkovice a samozřejmě tam neměli co dělat. Dále pak byla řeč o novém GVD a s tím související personální potřeba členů vl. čet a osobních pokladních. Co se týká zázemí ve Staráku, potřebné zařízení jsme již sehnali, jenom ho tam musíme nějak dopravit. Když říkám sehnali tak vězte, že než by se dočkali té kuchyňské linky a vchodových dveří od RSM, potažmo zaměstnavatele, pátráme my po čertech, ďáblech a všech zapomenutých skladech, aby to měli co nejdříve. Problém je ovšem s dopravou. My si ale nějak poradíme. Co se týká parkování pro zaměstnance, tento problém je vyřešen zatím příslibem, budeme se ho snažit co nejdříve zrealizovat. Ohledně Bojkovic jsme problém vyřešili a vetřelce vyhostili. Ohledně nového GVD a potřebné personalistiky panuje ještě spousta otazníků, ale nemělo by být tak zle.
Tak to byly záležitosti pracovní a poté jsme se vrhli na ty organizační. Zhodnotili jsme průběh prázdninových akciček, které jsme pořádali a myslím si, že se není za co stydět. Alespoň dle vašich reakcí. Dva dny po našem setkáníčku jsme pořádali ještě rybářské závody v Jestřabicích a ty byly, alespoň podle zúčastněných, třešinkou na dortu. Tím to ale zdaleka nekončí a do konce roku ještě bude z čeho vybírat, nebojte.
A nyní mě už dovolte, abych se věnoval tomu nejdůležitějšímu. Ve dnech 8.a 9. 9. 2009 jsem se zúčastnil zasedání Podnikového výboru Českých drah, jehož jsem členem. Zastoupení zaměstnavatele bylo asi to nejreprezentativnější ( strašné slovo ) jaké mohlo být. Jmenovitě generální ředitel ČD pan Žaluda, pan Švagr, který je ředitelem odboru 10 a tedy personálním náměstkem a pan Blažek, náměstek pro osobní dopravu. Vystoupení GŘ bylo asi hodinové a neslo se v nesmírně pozitivním duchu a musím se přiznat, že i já jsem z něho měl velmi dobrý pocit. 31.8.2009 se totiž podařila věc v evropských poměrech nevídaná a to taková, že po těžkých vyjednáváních vedení ČD, tentokrát ruku v ruce s našimi odbory a zástupci krajů dosáhlo toho, že bychom měli mít na příštích 10 let poměrně vystaráno. Konkrétně se podařilo dohodnout smlouvy na dálkovou a regionální dopravu po toto období. Na regionální dopravu by ČD měly dostávat 2 650 000 000 Kč ročně, na dálkovou dopravu ( jako kompenzaci za smlouvu na 10 let ) o 300 mil. Kč méně než tento rok, což není nezvládnutelné. Dále by ČD měla ušetřit 1 mld. Ale nemělo by to být na úkor zaměstnanosti a v žádném případě by nemělo dojít k masivnímu propouštění, ale spíše k přirozenému úbytku     (DSP). Materiály k tomuto programu jsou zpracovány vedením ČD v tzv. Vizi 2012, kterou České dráhy posléze představí veřejnosti. Stejně tak důležité jako zachování zaměstnanosti je také to, že by měl být zachová po celých 10 let rozsah vlakové dopravy takový, jako v roce 2010 ( plošně asi o 1 % vlaků méně než v roce 2009 ). Což je ovšem i trošku zavádějící, protože některé kraje to odnesou více, některé si naopak ještě polepší.
Toto byly asi ty nejhlavnější myšlenky GŘ, které se týkají a budou týkat nás všech. Poté poděkoval našim odborům za vydatnou pomoc při jednáních o přídělu penízků a hned se pozastavil nad nepochopitelným jednáním Federace strojvůdců, která ještě týž den, kdy jim bylo zajištěno živobytí na 10 let, vstoupila spolu s dalšími 8 odborovými centrálami působícími v dopravě do stávkové pohotovosti z důvodu zatím neexistujícího zákona o veřejné dopravě. Těch 8 centrál k tomu možná důvod má, ale ČD, díky smlouvě na 10 let, tento zákon vůbec nepotřebuje. A to jsou slova nejen GŘ, ale i jednomyslný názor PV OSŽ. Teď si dovolím svůj názor a to je ten, že se chce Federace strojvůdců za každou cenu zviditelnit a vůbec nepřemýšlí, o čem to vlastně všechno je. Kdyby tak činila, nikdy by se ke stávkové pohotovosti nemohla přidat. Je to ale jejich věc a jen oni jsou strůjcem svého štěstí.
Z úst všech tří zástupců zaměstnavatele toho zaznělo ještě spoustu a většinou v pozitivním duchu, to se ale budete moci dočíst na stránkách Ústředí a nebo v Obzoru. Já jsem se chtěl s vámi pouze podělit o bezprostřední dojmy a pocity z tohoto jednání.
Díky blížícímu se začátku Kolektivního vyjednávání jsme také prodiskutovávali návrh Ladi Okůňa na novou strategii odměňování, to si ale z pochopitelných důvodů nechám pro sebe.
A to je vše, přátelé. Teď nezbývá než držet palce při Kolektivním vyjednávání a věřit v lepší zítřky, které by, podle našich chlebodárců, měly už klepat na dveře.